Cecelia Holandová - Vášnivá a nespoutaná

Ženu, která se stala francouzskou královnou v pouhých 15 letech, nelze jinak než obdivovat. Toto není příběh "jen" o obdivuhodné královně, která si šla za svými cíli, ale také odhaluje její dobré i špatné stránky. Je to příběh plný oddanosti, lásky, nenávisti, vztahem mezi sestrami a bojem o moc. Zvládne všechny životní situace pořád se vztyčenou hlavou?

Autorka knihy "Vášnivá a nespoutaná" Cecilia Holland je dnes autorkou pětadvaceti historických románů a patří k nejuznávanějším spisovatelům v tomto žánru. Hollandová však píše také modernější romány, podle jednoho vznikl slavný film Anna a král, a věnuje se i jiným žánrům. Nejvíce je ovšem oceňována právě za své historické romány, jež jí získaly širokou čtenářskou popularitu.

Ke knize jsem se dostala vlastně náhodou,přes kamarádku. Byla jsem zvědavá, jestli to bude čtivý historický román, nebo biografie o královně. Byla jsem překvapená, jak dobře je kniha napsaná. Děj mě chytil hned ze ze začátku, zajímalo mě jak to bude dál a to mi vydrželo až do konce. Žádná biografie, ale oddechové čtení co stojí za to číst. 

Příběh je o královně Eleonoře Akvitánské, která je z dnešního pohledu jedna z nejpozoruhodnějších žen středověku. Byla cílevědomá, plná energie a nespokojila se s rolí tiché manželky vedle francouzského krále Ludvíka VII. Ludvíkovi porodila dvě dcery, ale vytouženého syna, dědice se nedočkali. Nebyl to ale vášnivý vztah, vlastně každý si šel za svým. Toužila se znovu stát panovnicí v Akvitánii, vrátit se do své domoviny. Když potkala Jindřicha Plantaneta netoužila po ničem jiném než anulovat její manželství s Ludvíkem a vzít si svého Jindřicha. Ve všem jí pomáhala sestra Petronila, která ji věrně stála po jejím boku. Podaří se Eleonoře získat svou lásku?

Když Petronila prošla dveřmi, jako by vstoupila do moře. Nikdo jí samozřejmě pozornost doopravdy nevěnoval. Pohled upírala přímo před sebe. Všichni v sále se zadívali za ni a spatřili Eleonoru. Ustupovali Petronile z cesty, ukláněli se až k zemi, ale jí si téměř nevšímali. Eleonora postupovala mezi lidmi jako labuť plující po jezeře, nedívala se napravo ani nalevo, jako by tu byla sama. Dav se za ní otáčel, jako by pohled všech v sále ovládala nějakými provázky.

Přesně takhle působila Eleonora na ostatní lidi. Byla krásná, stačilo, aby vešla do místnosti a všichni ji obdivovali. Kniha není pouze o královně, ale co mě zaujalo, byl vztah mezi ní a Petronilou. Petronila se v její blízkosti cítí přehlížená a to jim nakonec pomohlo. Vztah mezi nimi se pokazil vlastně tím, že Eleonora potkala Jindřicha. Podaří se jim vše překonat, nebo je to rozdělí? Podaří se anulovat manželství s Ludvíkem, nebo se provalí následek vztahu s Jindřichem? Jak se Eleonořino těhotenství utají, jak schovají stále se zvětšující břicho?

Nemohla jsem se při čtení zbavit pocitu, že mi vlastně Eleonora není sympatická. Spíš mi přišlo, že je zahleděná jen do sebe a že má spoustu chyb. O kom se mi dobře četlo byla Petronila. Tolik přehlížená svou sestrou, přitom byla stejně krásná a povahově lepší. To co všechno udělala pro svou sestru a dočká se jen žárlivosti a nezájmem? Ano královna si ji vzala k sobě, když ji manžel zavrhl, ale stálo to Petronile za to? 

Vášnivá a nespoutaná se určitě na pultech knihkupectví nebo knihoven neztratí. Konec knihy je typický pro svůj žánr a myslím si, že by si zasloužil vzhledem k tomu, co z dějin o královně Eleonoře víme, pokračování.