neděle 11. května 2014

Táňa Keleová - Vasilková - Lék na smutek (LIEK NA SMÚTOK)

Každý, kdo onemocní rakovinou se ptá, proč zrovna já? Co jsem komu udělal? Nemoc si nevybírá podle majetku, věku, pohlaví. Podle ničeho. Prostě jednou přijde....



Zajímavosti

Fotku na obálku vyfotila sama paní Táňa blízko Myjavy, když se v lese procházela s manželem a psem. 


„Ten les je úžasný, však? Má v sebe neopakovateľné čaro a stromy stoja ako sviečky.”
                                                           (Zdroj)

Táňa Keleová-Vasilková převzala Platinovou knihu na Slovensku - ocenění za prodání 25 tisíc prodaných výtisků Lieku na smútok. Koncem dubna vystoupila v brněnské televizi a video si můžete prohlédnout zde .

O čem kniha je? 

Příběh vypráví o úspěšné doktorce, které v životě nic nechybí. Syn Jakub jí dělá velkou radost a její manžel Ferko? Spokojenější manželství byste hledali velice těžko. Ano, našlo by se pár maličkostí, ale naučili se, jak věci řešit a fungovalo jim to celých dvacet čtyři let. Vše je krásné, ale jen do doby, kdy Ferko onemocní rakovinou. Dva měsíce bojuje se zákeřnou nemocí, ale jelikož tuší, že už to dlouho nevydrží - přeje si jediné. Jet aspoň na pár hodin domů.



„Víš, Jakube, chci ti říct, že tě mám moc rád. Vždycky jsem měl.”
Marika polyká slzy a Jakub je v okamžiku u táty. Dřepne si před vozík a položí mu hlavu do klína. Ferko ho hladí po vlasech a pohledem spočine na manželce. V Marice se zastaví dech, čte v manželových očích vzpomínky. Jsou jako barevné bublinky zachycující jejich společné dny, měsíce, roky... Jejich seznámení, milování, svatbu, těhotenství... narození Jakuba a lásku.. lásku.

„Zavezu tě do ložnice,” nabídne se Jakub.
„Skvělý nápad. Naše postel mi už hodně chyběla,” podotkne, jako by se zrovna vrátil se služební cesty, a ne z místa, kde čeká na svůj konec. Jenom si od života půjčil šest hodin.

Marika se synem prožívá pochopitelně po jeho smrti velice těžké období. Jakub do té doby snědl co viděl a nyní odmítal jíst. Zhubl a celkově vypadal dost nezdravě. Marika to přičítá stresu, který zažil za poslední měsíc od pohřbu svého otce. Jenomže Jakubovi se rychle přitíží, zvrací a končí v nemocnici. Tam zjistí, že má dědičnou nemoc, na kterou zemřel jeho dědeček. Onemocnění jater, u kterého by pomohla rychlá transplantace jater. Na ty se ale čeká hodně dlouho a Jakub má tak málo času. Dostane se z toho?

S Jakubem se to přece nemůže zopakovat! Je mladý, všechno má před sebou... má tisíce, ne jeden, důvodů žít. 


Hodnocení

Smutné, kruté a vážně slzy nahánějící první dvě kapitoly mě dostaly. Když už se na začátku stane to nejhorší, co může ženu potkat - co bude dál? Kam to až nechá autorka zajít? Překvapilo mě, kolik smutku najdeme zrovna v knize této spisovatelky. Sice jsem zvyklá u paní Vasilkové na knihy, které jsou reálné a ze života - ale až tak? Možná, kdybych v poslední době nebyla přesycená tragédiemi z televize, novin, tak bych to vzala lépe. 

Z druhé stránky Lék na smutek ukazuje naději a tady navíc nechala aspoň pro mě pocit, že bych se měla zamyslet nad svým životem. Víc si ho vážit a být ráda, že je můj syn i manžel zdravý. Neřešit blbosti.

Lék na smutek má 221 stran, takže jsem ji měla přečtenou za dva večery. Obálka se mi strašně líbí, působí, jako kdybych v tom lese vážně stála. Námět knihy, styl psaní, obálka, to vše je na jedničku. Jen v porovnání s knihami od této autorky - Ranč u dědečka a Druhá trochu Lék na smutek pokulhává. Mohla být víc propracovanější, ale to je jediné, co bych vytkla. 

 V knize je vlastně popsáno, že i když se nám stane něco zlého a máme pocit, že to nezvládneme dál - může se objevit někdo, kdo nám ukáže nový smysl života.


3 komentáře:

  1. Hezky udělaná recenze, pěkné fotky. Knížka mě zaujala, ale nevím, jestli bych zrovna teď snesla tolik smutku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji:) Ze začátku je to vážně dost smutné, ale stojí to za přečtení. Nejraději bych ti napsala, proč si máš zrovna tuto knihu pořídit, ale to bys už rovnou nemusela číst. Doufám, že jsem tě neodradila:)

      Vymazat
    2. Nene určitě neodradila, jen zrovna teď bych si něco takového nevychutnala tak, jako třeba někdy jindy, znáš to, na některé knihy musí být ta správná atmosféra :)

      Vymazat